Hafan Bossi
Bossi je kříženec zlatého retrievra a rotvailera - povaha hodně zvláštní. Po retrievrech je hodně hravý a celkově je jim i vzhledově podobný, ale tím to taky končí, už jako třímesíční černá kulička vrčel na cizí lidi. Naštěstí jsme před tímhle rošťákem měli dva německé ovčáky a tudíž jsme věděli, jak na výcvik. Je to moje zlatíčko, no na kamarády a cizí lidi si hold nezvyká dobře, je z něj výborný hlídač. Co se týče zvládnutých povelů, tak kromě standartního "ke mě", "sedni" "lehni" a "vstaň" umí i čekat na místě, štěkat na povel, aportovat, plazit se. Je to můj ňoňa, pro rodinu by se rozdal a klidně by si nechal vylámat všechny zuby. 
Tenhle chlupáč mě vždycky na Moravě vytáhne ven, loučení s ním je pro mě vždycky těžké, ale už jsme si zvykli. Rozhodnutí to bylo těžké, ale zůstal u našich v rodinném baráku, v Praze by si nikdy nezvyknul a popravdě by bez zahrádky, přírody a v bytě 2+1 trpěl.
Časem si oblíbil i mého kamaráda Marťase, ale na první tři návštěvy se jen tak zapomenout nedá, chudák Marťas si nemohl jít bez dozoru ani odskočit na toaletu, všude za ním lozil jako stín - věřím, že to byl hodně nepříjemný pocit... teprve až u čtvrté návštěvy Marťase u nás se situace nějak zlomila, prostě mu zalehnul na zemi hlavu, když se Marťas jen tak protahoval. Tím, že mu prdelí zasednul obličej a následně se rozvalil svými kily i na zbytek částí jeho těla mu dal jasně najevo: "jsi mi u pr..." a od té doby jsou kamarádi a dokáží se skvěle vyblbnout. 
Máminy kytky v obýváku už tolik nadšení nesdílejí, upřímně, jsem moc ráda, že si Bossi s Marťasem nakonec padli do noty a já se nemusím v noci účastnit budíčků a dělat Marťasovi ochranku před toaletou